BiOrga

dětské oblečení z organických (bio) materiálů - zatím připravujeme, prodej probiotických salátů

Bio textil. standardy a zn.

Textilní průmysl patří dlouhodobě mezi největší zatěžovatele životního prostředí. Téměř čtvrtina všech ročně aplikovaných insekticidů je použita při pěstování bavlníku, další nezanedbatelné množství toxických chemikálií se ročně spotřebuje při přeměně bavlněného vlákna na košile, ručníky, povlečení…

Ani textilní výroba z ostatních rostlinných a živočišných vláken nepatří zdaleka mezi nejekologičtější. Díky komplikovaným chemickým procesům při zpracování dnes označení 100% bavlna, hedvábí či vlna zdaleka nesplňuje představy o přirozenosti přírodních materiálů, které se nám na první pohled vybaví. Není divu, že se mnozí lidé se zájmem obrací k oblečení vyrobenému způsobem pro přírodu i člověka příznivějším. I ve výrobcích označovaných jako „natur“, bio“, „eko“ či „zelený textil“ jsou však nezanedbatelné rozdíly.

Šetrný k přírodě versus „bio“

V praxi se můžeme setkat se dvěma základními principy značení eko-textilu. První skupina bývá nejčastěji označována jako biotextil či organický textil. Druhá skupina, anglicky nejčastěji nazývaná „Sustainable textile“, se do češtiny zpravidla překládá jako textil šetrný k životnímu prostředí (pro komplikovanost českého překladu používáme v textu anglický výraz). Ačkoliv mají oba systémy značení mnoho společného a směřují ke stejnému cíli, v některých ohledech se liší. Organický textil vychází z principů ekologického zemědělství, původ druhého můžeme hledat v laboratořích. Největší rozdíl mezi oběma přístupy je důraz, který se při certifikaci sustainable textilu klade na hodnocení životního cyklu výrobku (tzv. Life-Cycle Assessment - LCA – hodnocení environmentálních dopadů výrobku po celou dobu jeho života). Díky tomuto kritériu naleznete ve skupině „sustainable“ vedle organických textilií i materiály jako jsou eco-fleece vyrobený z recyklovaných pet-lahví, smart wools materiály s vysokým stupněm chemických úprav či celulózová vlákna lyocell. I ty totiž splňují přísné environmentální parametry, jejich původ by však ortodoxní vyznavače bioživota asi nejspíš zaskočil. V Evropě se certifikace „sustainable“ textilií řídí EU Směrnicemi pro ekologicky šetrné výrobky, speciálně Směrnicí pro textilní výrobky 2002/371/EC, a certifikaci v jednotlivých zemích Evropy zajišťují akreditované nezávislé orgány. Vedle EU směrnic existuje i řada uznávaných privátních standardů s mezinárodní platností - Öko-tex Standard, Nordic Swan, v České republice Ekologický šetrný výrobek)

Organický textil

Pro textil, vyrobený ze surovin pocházejících z ekologicky kontrolovaného zemědělství, se běžně užívá výraz organický či biotextil. Pod tímto označením se však neskrývá jen kontrolovaný původ surovin, ale také přísná kontrola výrobních procesů – od výroby vláken po konečnou úpravu oděvu. Délka kontrolovaných procesů a přísnost se u jednotlivých standardů liší, obecně však platí, že ty nejkvalitnější organické programy začínají kontrolu od zasazení bavlníku a končí vybalením trička v obchodě.

Při výrobě biotextilu jsou používány v co největší možné míře biosuroviny rostlinného (bavlna, konopí, len, juta, ramie, bambus, soja) nebo živočišného (vlna, hedvábí, kašmír, kůže) původu, jejichž produkce podléhá přísné kontrole ze zákona o ekologickém zemědělství (více zde). Následné zpracování vláken a výroba textilií jsou přísně definovány.. Nejsou povoleny látky, u kterých je prokázáno či je důvodné podezření, že působí jako karcinogeny, negativně ovlivňují vývoj plodu či pohlavních orgánů nebo způsobují alergickou reakci. Celkově se klade velký důraz na energetickou šetrnost technologií a biodegradibilitu, namísto chemických úprav se dává přednost mechanickému zpracování. Množství technologií je zakázáno – nesmí se např. používat chlor, formaldehyd, azobarviva, zpomalovače hoření, enzymatické bělení, protimačkavé či antibakteriální úpravy. Textilní doplňky jako jsou zipy, knoflíky a patenty či háčky nesmí v žádné podobě obsahovat chrom, nikl apod.

Biobavlna se v současné době pěstuje ve 22 zemích světa, největšími producenty jsou Turecko, Indie, USA a Čína.


Nejznámější bio textilní standardy

Na rozdíl od biopotravin nepodléhá výroba biotextilu zatím žádným mezinárodním legislativním opatřením, kromě identifikace bio původu surovin.. Stejně jako na trhu s přírodní kosmetikou, i zde existuje velké množství privátních standardů a značek. Mezi nejznámější organizace, které mají vytvořeny systémy kontroly biotextilu patří Organic Trade Association (OTA) v USA, britská Soil Association, německá International Association Natural Textile Industry (IVN), evropský a mezinárodní Demeter, skandinávský KRAV, japonská Japan Organic Cotton Association (JOCA) či holandská SKAL.

Organic trade association

Organic Trade Association (OTA) ve svých „The American Organic Standards for Fiber Processing“ rozlišuje 3 úrovně bioznačení: „100% Organic“ – všechny komponenty pochází z kontrolovaného zemědělství, „Organic“ – 95% z celkové váhy vláken jsou bio původu. Pokud na oblečení naleznete text: Made with organic cotton (či název jiné biosuroviny), máte jistotu, že materiál trička, které jste si právě zakoupili, je ze 70% bio. Všechny tři značení deklarují, že při výrobě byly splněny přísné standardy pro ekologicky šetrnou výrobu, zakázány jsou GMO včetně Bt bavlny (geneticky upravovaná). Označení „Made with x% organic cotton (či jiné biosuroviny) musí ve výrobku obsahovat deklarovaný podíl.

Soil AssociationSoil Association uveřejnila v roce 2003 své „Organic textile standards“, které zahrnují produkci a zpracování přírodních vláken včetně kůže. Pokud textil obsahuje nejméně 95% surovin v biokvalitě (vyjma doplňků jako jsou knoflíky, patenty apod.), může být označen „Organic“. Zbylých 5% mohou tvořit jakákoliv vlákna včetně syntetických, nejsou-li na seznamu nepovolených látek. Pokud biosuroviny tvoří 70-94% z celku, můžete na štítku nalézt „Made with xxx % organic materials“. Použití GMO není povoleno. Certifikované výrobky nesou logo Soil Association a doprovodný text, definující podíl bio ve výrobku.

Naturtextil.jpg

International Association Natur Textile Industry (IVN) rozlišuje stupně Naturtextil „IVN Certified BEST“ a „IVN Certified“, které vychází z velmi obdobných pravidel jako Soil Association. Překvapivě však povoluje v nižším stupni používat i suroviny, které nepochází z kontrolovaného zemědělství;pouze bavlna musí být bio v obou úrovních). Kontrola výroby probíhá ve všech stupních – od sklizně suroviny, přes výrobu vláken, Naturtextil-Orange.jpgzpracování až po barvení a šití. Oděvní doplňky jako vycpávky, podšívky, všivky apod. musí být stoprocentně přírodního původu, kovové části nesmí obsahat nikl a chrom. Vzhledem k německému původu certifikátu patří tato značka v České republice mezi nejrozšířenější. Certifikované výrobky nesou značku Naturtextil a Naturtextil Best.

Demeter.jpgDemeter - jedna z nejstarších bioznaček na světě označuje produkty pocházející z biodynamického zemědělství. Řadí se mezi nejaktivnější činitele v biozemědělském hnutí. Standardy pro certifikaci textilu byly zavedeny v roce 2002. Kontrolní systém vychází z pravidel IVN (viz výše), vlákna však musí pocházet z biodynamického zemědělství. Certifikované výrobky nesou značku Demeter ®.

Krav.jpgKRAV, největší ekozemědělská organizace ve Skandinávii, jako jediná ve svých standardech povoluje při výrobě textilu definované množství formaldehydu a halogenovaných organických sloučenin. Přísným výrobním omezením nepodléhají nitě a oděvní součástky: zde, pokud není k dispozici vhodný organický materiál, lze použít i polyester či viskózu. KRAV má vytvořené standardy pro zpracování kůže v biokvalitě. Certifikované výrobky nesou značku KRAV.

JOCA.jpgJapan Organic Cotton Association (JOCA) – organizace, která dohlíží na kvalitu bio bavlny a dodržování standardů při jejím zpracování v Japonsku. Certifikace rozlišuje tři stupně značení – „pure“ pro biotextil nebarvený a bez potisků, „pure dyed/printed“ pro biotextil s potiskem nebo barvený a „blend“ pro látky obsahující více než 60% biobavlny a méně než 40% ostatních přírodních vláken nebo konvenční bavlny. Syntetická vlákna jsou povolena v méně než 10%.

EKO textile.jpgSkal International Standards jsou standardy pro organický textil,vytvořené původně holandskou certifikační společností Skal International (dnes Control Union Certifications). Kontrolují se všechny kroky od zpracování vláken po úpravu hotových oděvů. Použitá vlákna musí pocházet z ekozemědělské produkce (vyjma šicích nití), 5% z celkové váhy může být syntetického původu. V celém procesu jsou zakázány látky škodlivé životnímu prostředí a lidem, dává se přednost mechanickým technikám zpracování, celkový proces výroby musí ve srovnání s konvenční výrobou prokazatelně méně zatěžovat životní prostředí. Plnění sociálních standardů je podmínkou. Výrobky s touto certifikací jsou označené značkou EKO Sustainable Textile.

Global Organic Textile Standard, GOTS.Ve snaze sjednotit existující standardy a zjednodušit tak výrobcům biotextilu export do celého světa (bez nutnosti dalších recertifikací) byly po několikaleté přípravě v roce 2006 zveřejněny globální standardy pro organický textil. Ty kontrolují produkci, zpracování, balení, značení a transport a ve svých podmínkách vycházejí z nejznámějších biotextilních směrnic. Při certifikaci užívají dvoustupňové označení – „organic/organic-in conversion“ a „made with x% organic material/made with x% organic-in conversion materials“. První úroveň zahrnuje materiály s 95% a více vlákny certifikovanými jako bio nebo v konverzi. Méně než 5% může obsahovat jiná vlákna včetně regenerovaných a syntetických. Druhá skupina označuje materiály, které obsahují 70% až 95% certifikovaných biovláken nebo vláken v konverzi, do 30% vlákna neorganického původu, z nichž maximálně 10% (v USA 25%) může být regenerovaných nebo syntetických. Při zpracování nejsou povoleny směsné příze (směsi bio a nebio příze spřádané dohromady – viz níže). Většina textilních doplňků by měla být z přírodních materiálů, nitě, knoflíky a zipy však mohou být i ze syntetiky. Je zakázáno používat vzácné dřeviny, PVC, nikl a chrom a řadu výrobních procesů, která se neslučují s principy ochrany životního prostředí a mají negativní vliv na lidské zdraví. Všichni certifikovaní zpracovatelé a výrobci musí splňovat sociální kritéria definovaná Mezinárodní organizací práce (ILO), což garantuje zajištění únosných Imo - Control.jpgsociálních podmínek primárním výrobcům a zpracovatelům.

Na výrobcích s certifikací GOTS můžete nalézt loga pověřených certifikačních společností - IMO, Control Union Certifications či Soil Association Certification Ltd – a text Global Organic Textile Standard s označením úrovně kvality.


Zajímavý je certifikát Organic Exchange Standard kalifornské společnosti Organic Exchange, která se zaměřuje na zvýšení celosvětové produkce biobavlny. Certifikát mohou získat textilie se směsnou bavlněnou přízí obsahující vedle Organic Exchange.jpgpřevažujícího konvenčního bavlněného materiálu i malé množství s organickým původem. Tuto certifikaci využívá velké množství světových oděvních firem - zařazením takovýchto produktů do výroby deklarují, že jim záleží na životním prostředí a sociálním kodexu výroby. Přestože se ve výrobcích nachází zpravidla jen 5% podíl bio, vzhledem k celkovým objemům jsou tyto firmy významnými hráči na trhu s biobavlnou. Oděvy se směsí biobavlny zpravidla naleznete v kolekcích spodního prádla či řadách pro děti, někdy využívají nebo tvoří samostatné, přírodnost evokující kolekce. Odměnou je lepší image a zvýšený zájem spotřebitelů, kteří při svých nákupech peči o životní prostředí zohledňují.

AIAB.jpgNaturland.jpgMezi další standardy pro organický textil patří Biologico Tessuto /AIAB či textilní standard německého Naturland. Jiným typem standardu kvality jsou například pravidla definované indickou výrobní a obchodní společností Agrocel.


 


 

Nosím bio, chovám se eticky…

Vedle šetrného chování k přírodě klade většina textilních programů důraz na dodržování sociálních standardů. V souladu s duchem ekologické výroby se výrobci organického textilu přirozeně hlásí k principům spravedlivého obchodování, řada z nich je aktivními podporovateli a realizátory speciálních sociálních projektů zaměřených na rozvoj a podporu místních societ. Na farmách je zakázána dětská práce, pracovníkům jsou poskytovány rovnocenné podmínky nehledě na rasu, pohlaví, náboženství či sociální postavení. Výše platu je adekvátní námaze, množství odpracovaných hodin je regulováno, často je poskytována finanční pomoc pro lokální komunitní programy atd.

Mezi nejznámější sociální projekty patří např. „bioRe ® “, iniciovaný společností Remei, který vedle dlouhodobých smluv pro pěstitele bavlny garantuje i jejich důstojné sociální podmínky. Často je možné setkat se také s označením „FairTrade cotton“ , kterou uděluje mezinárodní „FairTrade Labelling Organisation“ (FLO) produktům splňujícím přísné podmínky spravedlivého obchodování (pozor – označení touto značkou ne vždy znamená, že je produkt biopůvodu).

FairTrade.jpgS Fair Trade úzce spolupracuje i další z velkých zpracovatelů biobavlny, holandská společnost BoWeevil. Důraz na sociální chování při vykupování a zpracování bavlny kladou i členové Organic Exchange. Existuje řada projektů, které v zemích třetího světa iniciují přechod z konvenčního pěstování bavlny na bio, s cílem snížit ekologickou zátěž a současně zajistit farmářům důstojné podmínky pro život.

Příkladem jsou např. „Moral Fibre Project“ pro Afriku, organizovaný PAN-UK, Cotton made in Africa iniciovaný německou společností OTTO, „Institutionalising Organic cotton / OBEPAP“ organizovaný v Beninu holandskou společností AgroEco a mnohé další.

Za změnou postojů nadnárodních oděvních koncernů stojí množství osvětových kampaní, které spotřebitele upozorňují na neetické chování oděvních firem v zemích primární produkce. Právě osvěta mezi spotřebiteli a protesty proti neetickému chování nadnárodních textilních koncernů se v posledním desetiletí staly podnětem k zařazení etických kodexů do firemní politiky významných nadnárodních firem a k jejich přímému zapojení do projektů v rozvojových zemích. Jedním z příkladů je evropská kampaň „Clean Clothes Campaign“.

Trh s biotextilem

Údaje z roku 2006 uvádí přes 30 velkých oděvních firem a více než 1 200 malých oděvních značek, které v Evropě, Severní Americe a Japonsku nabízí ve svých programech oděvy z biobavlny (více zde).

Překvapivě největším světovým výrobcem oděvů z biobavlny je (podle údajů Organic Exchange z r. 2006) americká společnost Nike. Ta uvádí, že v letošním roce bude 15% všeho sportovního oblečení v programu „Sport Culture“vyrobeno z biobavlny a do roku 2011 to bude plných 100%. Další z významných oděvních výrobců Marks&Spenser plánuje v roce 2012 minimálně pětiprocentní podíl biobavlny ve všech svých bavlněných výrobcích. Své bioprogramy mají i další světové značky - Sam’s Club, Patagonia, COOP, Timberland, C&A či H&M. Některé firmy (např. Nike) používají v oděvech směsné příze obsahující pouze nízké procento biobavlny (maximálně do pěti procent, zbytek konvence) což veřejně nedeklarují, jiné mají své vlastní „organic“ kolekce. Řada výrobců se v poslední době aktivně podílí na eko-sociálních projektech, které přímo s produkcí biobavlny souvisí. To, že se tato firemní strategie vyplácí, uvádí svorně všichni představitelé významných firem. Nárůst obratu v této textilní sekci je přičítán stoupajícímu spotřebitelskému sociálnímu a ekologickému uvědomění a často se srovnává s boomem biopotravin a biokosmetiky.

Co najdete na štítku…

Orientace v biooblečení si žádá zdatného biozákazníka. Jak již bylo řečeno, ačkoliv biotextil zpravidla splňuje podmínky pro značky typu „vyrobeno s ohledem na životní prostředí“, obráceně to už platit nemusí. Označení „ekologicky šetrné“ či „sustainable“ (certifikáty Eko-tex Standard, EU Flower, Nordic Swan apod.) ještě nezaručuje, že se jedná o biotextil, i když tyto značky na některém biooblečení můžete nalézt. Nejjednodušším vodítkem pro spotřebitele zůstává text uvedený na štítku, obalu či visačce. Pokud na některém z těchto míst naleznete výraz „bio“ nebo „organic“, jste u správného regálu. Jestliže na štítku bude logo či jméno některého známého biocertifikátora (Soil Association, SKAL, KRAV apod.), je zde zpravidla jasně uvedeno, o jaký typ biotextilu se jedná a naleznete tu i procentuální podíl bio ve výrobku. Problém může nastat, pokud se setkáte s privátní značkou některého výrobce či prodejce. Ti totiž zpravidla uvádějí pouze svůj název /logo - buď kolekce, která biooblečení obsahuje, nebo vlastní registrované značky, pod kterou se bio skrývá. Pokud chcete vědět o výrobku víc, musíte pátrat po dalších indiciích. Na řadě výrobků naleznete na visačce či přiložených letáčcích informaci o certifikaci, která deklaruje biokvalitu, mnoho firem informuje i o speciálních eko-sociálních projektech, kterých se účastní. Pokud chcete vědět, co přesně se rozhodujete svým nákupem podpořit, nezbývá vám nic než pátrat dál.

Některá z log, která můžete na oblečení (vedle značek uvedených výše) nalézt, uvádíme zde:

Ecotton_logo.jpgEcotton – registrovaná značka holandské společnosti Bo Weevil, pod kterou na trh dodávají biobavlnu, přízi, látky a některé hotové oděvy. Biokvalitu a výrobní proces certifikuje Control Union Certification /Skal International. Na oděvech je značka Eccoton. Biobavlna pochází převážně z Turecka, kde se BoWeevil podílí na projektech zaměřených na ekologicky šetrnou produkci bavlny.

FairWear.jpgLogo Fair Wear Foundation – nadace, která se zaměřuje na zlepšení sociálních podmínek v oblasti oděvního průmyslu. Mezi členskými firmami naleznete oděvní společnosti Mexx, Bo Weevil či O’Neill.

Naturaline.jpgNaturline je značka oblečení šetrného k životnímu prostředí, která patří švýcarské maloobchodní společnosti COOP . Společnost při výrobě dlouhodobě zpracovává biobavlnu od firem zařazených do projektu bioRe ® .

GreenCotton.jpgGreen Cotton Organic – registrovaná značka dánské oděvní společnosti Novotex. Oděv vyráběný s ohledem k životnímu prostředí. Filozofie vychází z principů ekologické udržitelnosti, jedna z linií produktů zahrnuje i biobavlnu. Při certifikaci materiálů organického původu spolupracuje s KRAV a SKAL.

Hess natur.jpgHess Natur – jeden z prvních zásilkových obchodů, který začal pod svou vlastní značkou nabízet lněné a bavlněné biooblečení. Je dlouhodobým partnerem Helvetas Organic Cotton project“ v Burkině Fasa.

PureWear.jpgPure wear – značka biotextilu s vlastními definovanými standardy výroby, kterou vlastní německá zásilková společnost OTTO GmbH & Co. Společnost je iniciátorem eko-sociálního projektu Cotton made in Africa. zaměřeného na rozvoj ekologické produkce biobavlny v Beninu, Zambii a Burkině Faso. Je členem Fair Wear Foundation.

Organic cotton.jpgOrganic cotton - Toto značení můžete nalézt na oděvech, ve kterých byly použity bavlněné směsné příze (příze obsahuje malé množství biobavlny, zbytek tvoří konvenční bavlna) a jsou certifikovány standardy Organic Exchange. Některé z certifikovaných firem používající směsnou přízi toto logo neuvádí a užívají na oděvech názvy svých privátních značek

bioRe.jpgbioRe ® - původně obchodní značka používaná pouze pro organickou přízi společnosti Remei dnes zahrnuje i vlastní oděvy v biokvalitě. Značka informuje o tom, že oděv je zpracován z bavlny z farem zařazených do projektu bioRe.

 
* linjada@centrum.cz*