BiOrga

dětské oblečení z organických (bio) materiálů - zatím připravujeme, prodej probiotických salátů

Květiny a jejich "krása"

Květiny

Co je skryto za dokonalou krásou řezaných květin?

Současné ekologické problémy mají ve většině případů nečekané a skryté souvislosti, které nelze tak snadno odhalit... Ale i přes nedostatečné informace se vnímavý spotřebitel může poměrně lehce dovtípit, že to s řezanými květinami nebude všechno až tak úplně v pořádku.

Pokud Vás při návštěvě květinářství zaujal téměř dokonalý, jaksi až „plastikově" nepřirozený vzhled nabízených řezaných květin, je to první krůček k přemýšlení o environmentálních problémech květinového průmyslu. Další myšlenka pak možná zabloudí k přeplněnému sortimentu květinářství v kteroukoliv roční dobu, o exotičnosti řady nabízených květin nemluvě. Pakliže nacházíme na okrajích měst převážně jen opuštěná zahradnictví s rozbitými okny skleníků, odkud pak tedy ta květinová záplava pochází?


Tulipánová velmoc - Nizozemsko


První tulipán byl do Nizozemí dovezen v roce 1593, ale teprve tehdy, když začali nizozemští pěstitelé křížit různé druhy a barvy tulipánů, staly se módní a velice žádanou květinou. Oblíbenost této květiny došla až tak daleko, že se hovoří o tzv. tulipánové horečce, která tehdy postihla Nizozemí i okolní země. Cena za jednu cibulku vzácného tulipánu dosahovala v letech 1634- 1637 ceny jednoho měšťanského domu v Amsterodamu. Po pádu těchto závratných tržních cen se Nizozemí poměrně dlouho vzpamatovávalo z tíživé hospodářské
krize způsobené tulipánovým šílenstvím.

Jen málokterá řezaná květina, kterou si dnes koupíme v květinářství, je vypěstována v České republice. Spíše by se dalo hovořit o velikém štěstí a značném úsilí, pokud byste dnes chtěli takovou květinu v obchodě zakoupit. Pěstování řezaných květin pro komerční účely jako by v České republice úplně vymizelo. Ale nebylo tomu tak vždy. Květinářství mělo v Čechách dlouholetou tradici a čeští zahradníci si v 19. století v rámci c.k. monarchie, ale i v Německu, Francii a Nizozemsku, vydobyli dobré jméno. Po druhé světové válce, a zvláště pak za dob normalizace a kolektivizace, u nás všechna soukromá zahradnictví vymizela. Často byla rodinná zahradnictví začleněna do státních zemědělských podniků a služeb nebo v horším případě zlikvidována úplně. Nicméně i za dob minulého režimu ještě české květinářství alespoň přežívalo. Nabídka byla sice skromná a v zimním období bylo často obtížné sehnat jinou květinu než tradiční karafiát. Po roce 1989 to šlo s českým zahradnictvím z kopce ještě rychleji. Pomalá transformace, privatizace a nevyřešené vlastnické vztahy zapříčinily oslabení tuzemských květinářů. Toho využily silné zahraniční firmy a jejich široký, neokoukaný sortiment květin a nízké ceny pak lehce vytlačily domácí výrobce z trhu. Dnes je situace taková, že téměř 98 % řezaných květin se na český trh dováží. Nejčastěji se jedná o reexporty z Nizozemska, ale také například z Kolumbie, Ekvádoru, Keni nebo Thajska. Nejde jen o exotický sortiment, ale o klasické růže vypěstované v Ekvádoru, chryzantémy z Kolumbie a karafiát třeba až z Etiopie.


Květinová móda


Významným fenoménem v květinovém průmyslu je móda. Tento fenomén se stal, tak jako i v jiných odvětvích, vskutku neopomenutelným hráčem. Genetická úprava květin nebo šlechtění nových variet, které nechává vznikat nové a nečekané druhy nebo barevné kombinace, se stalo velice lukrativní činností. Lidé jsou za takové květinové novinky ochotni zaplatit až sedmkrát vyšší cenu, než jaká je u běžných řezaných květin. A kam až jsou „květinoví módní návrháři" schopni zajít? Někdy je to skutečně až na samotnou hranici vulgárního kýče. Chcete-li, můžete mít například ve tmě fosforeskující květiny, které jsou ponořeny do chemického roztoku, jenž na pár hodin způsobí tento efekt.

 

Křížem krážem kvůli růži

Osou globálního obchodu s květinami je Nizozemsko, které svou pozici buduje už více než tři sta let. Stalo se jakýmsi pupkem ekonomického světa tohoto průmyslu. Podstatná část květin, které se na světě vypěstují, zamíří totiž nejprve sem - do země vyhlášených květinových burz. Ve virtuálním prodeji je zde denně vydraženo až 19 milionů řezaných květin. Než se dostanou k zákazníkovi, urazí často velmi dlouhou cestu. Příklad? Třeba růže vypěstované v Keňi letí do Nairobi, odkud do Amsterodamu, tam jsou během několika minut vydraženy a opět naloženy do letadla, které je přepraví do Tokia nebo třeba New Yorku. Pakliže si zakoupíte kytici o deseti květech, které vypěstovali zahradníci v zámoří, spolkne váza kromě vody ještě přes půl litru ropy - právě tolik je zapotřebí na její nákladnou přepravu.

Frekvence letů, které zásobují evropský květinový trh je neuvěřitelně vysoká. V roce 1995 startovalo v Kolumbii každé tři hodiny jedno 35tunové nákladní letadlo plné řezaných květin, aby uspokojilo poptávku ze zámoří. Jen jeden holandský vývozce řezaných květin z Nairobi do Amsterodamu zaplnil každý týden čerstvým nákladem dvanáct letadel typu Boeing 707. Tehdy měl trh s květinami ještě rázně nakročeno kupředu, teprve zhruba před čtyřmi lety začalo období mírné stagnace. Z toho lze lehce odvodit, že objemy přepravovaných květin od roku 1995 bezpochyby ještě vzrostly, stejně jako nákladní letecký provoz. Obchod s křehkou krásou proto bez debat patří mezí průmyslová odvětví, která se významně podílejí na znečišťování ovzduší, porušování ozonové vrstvy Země a globálních změnách klimatu.


Drahocenná lidská práce


Ve většině rozvojových zemí je minimální mzda, která je stanovena zákonem, na hranici únosnosti, často není možné z této mzdy vůbec vyžít. Výše minimální mzdy se například v Ekvádoru pohybuje zhruba okolo $ 160 za měsíc. Zatímco tzv. základní potravinový koš je podle National Institute of Statistics and Census v Ekvádoru vyměřen pro čtyřčlennou rodinu na $ 440,81 na měsíc. Nevládní organizace Kenya Human Rights Commission hovoří o tom, že někteří zaměstnanci květinových plantáží v Keni dostávají plat zhruba $ 24 na měsíc.

 

Příležitost. Ale pro koho?

Květinový průmysl byl od šedesátých let zaváděn pod záštitou rozvojových strategií a strukturálních změn coby řešení chudoby rozvojových zemí. Květiny se po kávě, čaji, kakau či bavlně měly stát novou „zázračnou" exportní plodinou, která vyzdvihne ekonomiky třetího světa. Neméně důležitým podnětem pro přesouvání květinové produkce do rozvojových zemí byla a je existence určitých preferenčních schémat, která vymezují výhody pro vývozce z daných zemí. Uvolňování trhu a zanikání celních poplatků je chápáno jako součást podpory a důležitý finanční příspěvek pro rozvoj průmyslu v rozvojových státech. Zůstává však otázkou, zda se nejedná spíše o relativní výhodu na straně rozvojových zemí a skutečnou výhodu pro vyspělé průmyslové země. Volný trh v rámci rozvojové pomoci většinou žene chudé země k čím dál ostřejšímu „závodu ke dnu" mezi sebou navzájem. Dochází k neustálému tlaku na snižování výrobní ceny, což se musí zákonitě odrazit v jiných článcích výroby - například ve zneužívání lidské práce, přírody a místních přírodních zdrojů. Právě levná pracovní síla a skrz naskrz děravé zákony o ochraně životního prostředí nebo jejich absence jsou trumfy, na které vsadily bohaté státy. Snaží se přesunout ekologicky problémovou a pracovně náročnou květinovou výrobu do rozvojových zemí. Peníze vydělané tímto průmyslem ve skutečnosti jen málokdy a v malé míře zůstávají v dané zemi. Unikají skrze zahraniční vlastníky, vysoké výrobní náklady a nejrůznější poplatky. Většina zisku proudí k obchodníkům, šlechtitelům nebo zprostředkovatelům v průmyslově vyspělých státech. Vysoké počáteční náklady, nestabilní povaha obchodu a už zmíněné poměrně vysoké výrobní náklady mohou za to, že jen malé procento květinových farem je založeno a vlastněno místními obyvateli.

Kolotoč problémů

Negativní dopady způsobené samotnou povahou květinového průmyslu, globalizačními procesy a přesouváním značné části výroby do rozvojových zemí lze někdy těžko rozklíčovat a jednoznačně prokázat, v mnoha případech jsou však očividné, zřejmé a vesměs kopírují osudy jiných odvětví - například oděvního či spotřebního.

Asi nepřekvapí, že největšími vlastníky květinových farem v rozvojových zemích nejsou tamní zemědělci, ale nadnárodní společnosti. Konfrontace se sociálními či environmentálními následky jejich rozhodování na regiony na druhém konci světa leží mimo jejich zorné pole. Možné negativní důsledky jejich počínání je však vesměs ani nezajímají, stejně jako stabilita regionu, kde momentálně působí. Ztráta zodpovědnosti vede často k porušování mezinárodních pracovních standardů: najímání pracovníků na částečný úvazek nebo na neplatné pracovní smlouvy bez nároku na jakékoli sociální výhody, neustále se zvyšující neúměrné tempo práce, zneužívání dětské práce, nedostatečná ochranná opatření atd. Platy se velice často pohybují pod hranicí zákonem stanovené minimální mzdy, navíc ve většině rozvojových zemí je toto minimum vyměřeno skutečně na pomezí únosnosti a velice často ani k holému přežití nepostačuje.

Práce ve sklenících bývá poměrně fyzicky namáhavá, a přičteme-li zdraví škodlivé prostředí (viz níže), jedná se o velice špatně placenou práci. V 70 % ji vykonávají především mladé ženy. Známé jsou zprávy z květinových plantáží hovořící o zneužívání, sexuálním obtěžování a znásilňování zaměstnaných žen ze strany jejich mužských nadřízených. Například v Keni se tento problém týká zhruba kolem 60 % zahradnic. Vzhledem k citlivému tématu však odborníci odhadují, že toto číslo může dosahovat až 90 %.

Jedovatá krása

Komerční způsob pěstování květin se neobejde bez intenzivního používání pesticidů a dalších agrochemikálií. Tyto látky provázejí celý produkční řetězec, počínaje dezinfikováním půdy, aplikováním nejrůznějších preventivních postřiků proti škůdcům a chorobám, podpůrných prostředků, postřikem před samotným uříznutím květu, konče ochrannou lázní před převozem, jež má zajistit zpomalení dýchacího procesu a udržení čerstvosti květin. Fumigaci, čili dezinfekci proti škůdcům, provádí zahradníci každý den. Tyto chemikálie mají různé stupně toxicity. Některé z nich jsou vysoce jedovaté a skleníkové klima jejich nebezpečnost zvyšuje až trojnásobně. V některých státech dokonce používají chemikálie, které se v Evropě nebo v USA už před lety ocitly na indexu zakázaných látek, protože způsobují rakovinu.


Pesticidy jako afrodisiakum?

V mnoha případech nejsou pracovníci náležitě vyškoleni jak správně nakládat s pesticidy nebo ne vždy jsou vůbec informováni o jejich vysoké toxicitě. Jindy je nedodržování adekvátních bezpečnostních předpisů očividnou nedbalostí samotných zaměstnanců. Krutým žertem je mýtus, který je rozšířen na některých květinových farmách v Kolumbii. Ženy pracující na místních farmách si často nejsou vědomi ani nejmenšího rizika, které jim při práci s pesticidy hrozí, a nevědí ani o těch nejzákladnějších ochranných opatřeních, které jsou v Kolumbii platné. Na místo toho se zde věří v mýtus, že pesticidy a ostatní chemikálie používané na květinových farmách jsou silným ženským afrodisiakem.

Nedokonalá ochrana pracovníků při manipulaci s pesticidy a porušování bezpečnostních opatření je patrně nejznámějším problémem v celém květinovém odvětví. Předpisy sice například stanovují lhůtu, po kterou po postřiku pesticidy nesmí do skleníku nikdo vejít, často se však toto nařízení obchází a v práci se pokračuje příliš brzy, kdy jsou květiny od chemikálií ještě celé lepkavé. Není ani výjimkou, že zahradnice pracují i během samotného provádění postřiku. Často pak sklízejí podráždění kůže a vyrážky, závratě, potraty, předčasné porody a porody mrtvého plodu, malformace dětí, otravy kojenců, astma, neurologické problémy, alergie, zhoršený zrak a různé druhy rakoviny.

Extrémně vysoké a mnohdy pouze preventivní dávky pesticidů, které zaručují dokonalý až nepřirozený vzhled květin, mají nevyhnutelné dopady i na místní ekosystémy. V kombinaci se špatným managementem často způsobují znečištění vodních toků a podzemní vody. Květinový průmysl je velice náročný na spotřebu vody a v regionech s hustou sítí květinových farem a v kombinaci se špatným vodním hospodařením se často stává, že místní zemědělci svádějí s květinovými magnáty boje o vodu. Je zdokumentováno, že hladina spodní vody v těchto regionech neustále klesá. Ohrožena je místní fauna a flóra, tedy i potravinová bezpečnost regionu. V okolí květinových farem však bývá pesticidy kontaminován i vzduch. V atmosféře končí téměř 90 % toxických úniků, část z nich se pak s deštěm vrátí zpět na zem v blízkém okolí. Tím však výčet environmentálních problémů zdaleka nekončí.

O nechvalně známé pracovní podmínky v květinovém průmyslu se začaly poměrně hojně zajímat nejrůznější lidskoprávní organizace. Avšak negativní environmentální dopady a neudržitelné praktiky této výroby zůstávají stále v jakémsi polostínu.

 

Šance na změnu? Co můžeme dělat sami?

Řešením problému rozhodně není bojkot květin ze strany spotřebitelů v průmyslově vyspělých zemích světa. Květinový průmysl i přes veškeré nedostatky dává práci mnoha lidem v rozvojových zemích. Šance na zlepšení podmínek v květinovém průmyslu skýtají nejrůznější certifikační projekty, které se setkávají s většími či menšími úspěchy.


V řadě průmyslově vyspělých zemích se zákazníci květinářství stávají náročnějšími spotřebiteli. Samozřejmostí je kvalita květin, ale i snahy spotřebitelů vyhnout se květinám, které nesou cejch environmentálně riskantní produkce a nespravedlivého obchodování. K orientaci jim slouží spotřebitelské značky a certifikace takových květin - například logo Fair Trade (viz kapitola Fair Trade), FLP, Florverde aj. U nás na certifikované květiny nenarazíme. Nevznikla po nich potřebná poptávka - tedy alespoň prozatím.

 

Zůstává otázkou, zda je nějaká šance pro nás spotřebitele, kteří se nechtějí vzdát potěšení z barevné kytice květin, ale ani svým spotřebitelským chováním podporovat riskantní praktiky květinového průmyslu. Skutečně celou situaci jednoduše vyřeším koupí hrnkových květin místo řezaných? Stejně jako řezané květiny jsou dnes květiny hrnkové pěstovány pomocí obdobných praktik. Snad s jediným rozdílem, že v případě hrnkových květin si Česká republika svou tradici prozatím dokázala stále udržet, tudíž většina z nich (alespoň v sezoně) je vypěstována v některém blízkém zahradnictví. Situace je komplikována i v případě, rozhodnu-li se pro natrhání kytice sněženek nebo konvalinek ve volné přírodě. V tomto případě mohou být důsledky takového počínání rovny vážnému poškozování nebo vést k lokálnímu vymizení těchto druhů. Pokud nevlastníme zahrádku, anebo čas na její údržbu, zřejmě nejsnazší cestou za řezanými květinami budou výpravy na místní zelinářské tržiště. Alespoň v sezoně je zde možné natrefit na pár prodavačů s nabídkou čerstvých sezonních květin. Možná, že jejich květy nebudou tak dokonalé a umně uvázané, ale jejich krása bude méně riskantní.

 
* linjada@centrum.cz*